Jak fungují domácí úpravny vody

Jak fungují domácí úpravny vody

Voda z vodovodního řádu má zaručenou kvalitu dle vyhlášky. Čerpáte-li však vodu ze soukromého zdroje – studny, a rozbor neukáže v určitých parametrech zrovna lichotivé hodnoty, pak je na místě zvážit domácí úpravnu vody. Těch je na trhu velké množství a liší se zejména druhem nežádoucích příměsí, které je třeba odstranit.

Sdílejte obsah s přáteli
Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílejte na Pinterestu

Hlavními problémy pitné vody z domácích zdrojů jsou nadlimitní koncentrace dusičnanů, nežádoucí zákal, zvýšený obsah železa a manganu nebo její přílišná tvrdost.

Dusičnany

Ve vodě se velmi dobře rozpouštějí a zdrojů, odkud se do ní mohou dostat je nepočítaně. Ze zemědělské výroby, z nezabezpečených skládek toxických látek či z prosakujících septiků. Jejich maximální povolený limit je 50 mg na jeden litr. Dusičnany jsou nebezpečné v tom, že se v organismu přeměňují na karcinogenní dusitany.

Dusičnany se z vody odstraňují pomocí iontové výměny. Přístroj, který se jednoduše namontuje například do kuchyňské linky, obsahuje speciální směs, jež na sebe dusičnany váže a místo nich uvolňuje do vody neškodné chloridové ionty.

Zákal

Zákal může být organického i anorganického původu. Organický je nebezpečný v tom, že jeho příčinou mohou být koliformní bakterie. Častou příčinou zákalu bývá i nadlimitní koncentrace sirovodíku, která navíc vyvolává nežádoucí zápach. Zákal se odstraňuje pomocí ultrajemných filtrů. Filtry lze buď po čase vyměnit nebo zregenerovat vypráním. Zvýšené množství koliformních bakterií spolehlivě zlikviduje přídavek dezinfekce nebo UV lampa.

Obsah železa a manganu nad normou

Železo a mangan nebo jejich sloučeniny bývají častou spotřebitelskou komplikací vody. Mění její zabarvení i chuť. Nadlimitní koncentrace železa jsou příčinou „rezavé vody“, mangan působí na vodě načernalý povlak. Sloučeniny obou prvků jsou příčinou nevzhledných skvrn na sanitárních zařízeních a poškozují svými depozity i armatury domácích přístrojů, například bojlerů.

Železo a mangan se odstraňují pomocí přístrojů fungujících na principu iontové výměny nebo se do vody přidává speciální oxidační činidlo, které způsobí jejich sražení a následně se sraženiny odstraní filtrací. Mangan i železo lze odstranit i pomocí filtračního procesu nazvaným reverzní osmóza, ale ta má tu nevýhodu, že z vody odstraní téměř všechny minerály a je nutné pomocí dalších přístrojů vodu remineralizovat zejména hořčíkem a vápníkem.

Tvrdá voda

Tvrdou vodu způsobují ionty vápníku a hořčíku. Největší problémy působí při ohřívání, kdy zanáší vodním kamenem topné spirály přístrojů – praček, varných konvic nebo rozvody bojlerů. Různá místa v Česku mají různě tvrdou vodu, a tak je vždy nutné poptávat individuální řešení, neboť nikdy není na místě úplné změkčení vody. Příliš měkká voda totiž není vhodná ke dlouhodobé konzumaci. Určitou dávku esenciálních minerálů člověk získává právě z vody a potřebuje je.

Na druhou stranu představuje tvrdá voda problém v domácnosti, kdy dokáže zásadním způsobem omezit průtok vody potrubím nebo během krátké doby „zlikvidovat“ nejrůznější spotřebiče.

Tvrdá voda se změkčuje pomocí změkčovačů fungujících na bázi iontové výměny. Zařízení obsahuje vložku ze speciální pryskyřice, která má velký povrch a vychytává přebytečné ionty vápníku a hořčíku. Ty se potom přeměňují na neškodné sodíkové ionty, které vodní kámen nezpůsobují.

Většina zařízení upravujících vodu funguje v plně automatickém režimu. U některých je třeba doplňovat určité látky formou uživatelsky příjemných tablet. Mnoho zařízení umožňuje paralelní zapojení, pro případ, že je jedna z jednotek z důvodu regenerace vyřazena.

Sdílejte obsah s přáteli
Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílejte na Pinterestu

Vybíráme z tipů