Během svého života jsem vyzkoušel snad všechny způsoby pohybu po Praze. Vážně všechny. Vmžiku bych mohl hovořit v panelových diskuzích o pražské dopravě – zvládnul bych pohled šíleného pumpičkáře, který při jízdě po chodníku vraždí naše děti a rodiče, i sobeckého automobilisty, který při stání v koloně vraždí nás všechny.

Sdílejte obsah s přáteli

Během svého života jsem vyzkoušel snad všechny způsoby pohybu po Praze. Vážně všechny. Vmžiku bych mohl hovořit v panelových diskuzích o pražské dopravě – zvládnul bych pohled šíleného pumpičkáře, který při jízdě po chodníku vraždí naše děti a rodiče, i sobeckého automobilisty, který při stání v koloně vraždí nás všechny. A aniž bych si myslel, že je to univerzální řešení pro přelidněný metropole, za sebe můžu říct jediný: chci elektrickou koloběžku.

Podivuhodnou shodou náhod se mi život sešel tak, že to mám všude blízko. Vážně: můj byt, moje práce, byt mejch rodičů a bratra, moje oblíbený hospody, bydliště spousty kamarádů – tohle všechno se nachází na prostoru asi tří čtverečních kilometrů, takže všude se dostanu pěšourem za dvacet minut. A vcelku dlouho jsem si s tím pěšourem i vystačil – existenci elektrických koloběžek jsem zaregistroval, ale po zralé úvaze jsem se je rozhodl považovat za další důkaz úpadku doby, neboť jako čtyřicetiletý bílý heterosexuální muž mám na něco takového právo.

Pak jsem to ale jednou vyzkoušel a pochopil jsem, o co jsem do té chvíle přicházel. Jako jasně, když má člověk dost času a venku je hezky, rád se projde. Problém je ten, že já mívám hodně času jenom ráno. To si fakt užívám, vstávání hezky piánko, bohatýrská snídaně a důkladný přípravy na na svět tam venku. Problémem zbytku mýho dne je, že kvůli tomuhle vyklidněnýmu ráno jsem celej zbytek dne tak o dvacet minut opožděnej; použít koloběžku, která stáhne dobu všelijakejch přesunuů na třetinu, je k nezaplacení.

Teda, k nezaplacení: já nejsem škrt, koneckonců se snažím žít si nad svoje možnosti, jak jen si to mohu dovolit. Ale Lime neni reálná možnost pomoct přetížený pražský dopravě, to je předražená mrcha určená tak maximálně pro turisty. Mít ale elektrickou koloběžku vlastní, to by byla jiná; drandil bych s elegancí sobě vlastní po Letné a můžu vám přísahat, že bych ji nikdy nenechal válet na na chodníku. Takže se domluvte, kdo mi tu koloběžku dá, klidně se na ni složte, mně je to jedno. Jen upozorňuju, že dokud ji mít nebudu, budu na srazy s váma chodit holt o těch dvacet minut pozdě.

Sdílejte obsah s přáteli