Právě probíhá mezinárodní hudební festival, který uvádí díla Bohuslava Martinů společně s tvorbou jeho vrstevníků i nástupců. Přední čeští umělci vás okouzlí v Lichtenštejnském paláci. Vedle Antonína Dvořáka patří Bohuslav Martinů (8. prosince 1890 Polička – 28. srpna 1959 Liestal, Švýcarsko) jedním z nejvýraznějších českých hudebních skladatelů. Bohuslav Martinů byl skladatelem polymorfním, který prošel rozmanitými vývojovými fázemi, než dosáhl svého osobitého slohu. Stylově má nejblíže ke gene

Sdílejte obsah s přáteli

Právě probíhá mezinárodní hudební festival, který uvádí díla Bohuslava Martinů společně s tvorbou jeho vrstevníků i nástupců. Přední čeští umělci vás okouzlí v Lichtenštejnském paláci. Vedle Antonína Dvořáka patří Bohuslav Martinů (8. prosince 1890 Polička – 28. srpna 1959 Liestal, Švýcarsko) jedním z nejvýraznějších českých hudebních skladatelů. Bohuslav Martinů byl skladatelem polymorfním, který prošel rozmanitými vývojovými fázemi, než dosáhl svého osobitého slohu. Stylově má nejblíže ke generaci neoklasiků a jedná o celosvětově nejhranějšího skladatele klasické hudby.

Pocházel z rodiny obuvníka a pověžného Ferdinanda Martinů[3], narodil se ve věžní místnosti kostela svatého Jakuba v Poličce. Po svých studiích na pražské konzervatoři kterou navštěvoval v letech 1906–1910, studoval ve Francii kde získal ministerské stipendium na studia u skladatele Alberta Roussela. Francouzské umění mu bylo velmi blízké především díky jeho řádu, čistotě, rovnováze a vytříbeném vkusu. Impresionismus přestal vládnout hudební scéně, tentokrát to byla hudba Pařížské šestky, jazz a především Stravinskij, který mu ukázal moderní návaznost na folklorní východisko. Ve třicátých letech svou techniku svazku s domácími lidovými zdroji uplatnil zvláště v řadě scénických skladeb, počínaje baletem se zpěvy Špalíček. Úspěchu se dočkala i jeho tvorba inspirovaná rag-timovou oblastí, zejména v baletu Kuchyňská revue nebo v opeře Tři přání. Jeho klíčovým scénickým dílem třicátých let se stala „opera – sen“ Julietta. Předloha (Georges Neveux) jej vedla do iracionálního světa představ s jeho na fantazii založenou „snovou logikou“.

Bohuslava Martinů také velmi ovlivnil pobyt v Americe, kam emigroval v roce 1941 se svou ženou Charlotte Quennehen. Jeho pobyt ho velmi inspiroval v jeho tvorbě a v období čtyřicátých let nabýval fantazijní prvek v jeho tvorbě stále větší důležitosti. Symfonie z komponované ve válečném období komponované pro americké orchestry jsou pozoruhodné svou spontánností, logickým uspořádáním celku, rytmickou svěžestí a silně synkopovanou melodií. V padesátých letech začal vytvářet díla plná fantazie a nespoutanosti i při zachování smyslu pro formu. Tento umělecký přístup obohatil jeho pozdní velké kompozice jako jsou Symfonie č. 6 Symfonické fantazie a průzračné dílo Fresky Piera della Francesca, v nichž kultivovaná neoimpresionistická struktura předchází principy aleatoriky a navozuje nekonečný svět imaginace.

Po svém návratu do Evropy roku 1953 mu bylo uděleno stipendium od Guggenheimovy nadace, které mu umožnilo opustit USA a komponovat v klidu v Evropě. Žil převážně ve Francii, Itálii a Švýcarsku a byl zvolen členem amerického National Institute of Arts and Letters (1955). Martinů krátce vyučoval na prestižní Curtis Institute ve Filadelfii a opět na Mannes School of Music v New Yorku, než se definitivně vrátil v květnu 1956 do Evropy, kde vyučoval jako „composer in residence“ na Americké akademii v Římě.

Sdílejte obsah s přáteli