Můj bratr se naučil číst už v pěti letech: já, o rok a půl mladší, už tehdy pochopil, jaké bohatství se v knihách skrývá, takže jsem ho nutil, aby četl nahlas i mně. A bratr zjevně už tenkrát porozuměl pravé podstatě úsloví o rozdílu mezi tím chytit někomu rybu a naučit ho rybařit.

Sdílejte obsah s přáteli

Můj bratr se naučil číst už v pěti letech: já, o rok a půl mladší, už tehdy pochopil, jaké bohatství se v knihách skrývá, takže jsem ho nutil, aby četl nahlas i mně. A bratr zjevně už tenkrát porozuměl pravé podstatě úsloví o rozdílu mezi tím chytit někomu rybu a naučit ho rybařit. Jak překvapená byla moje matka, když jsem se jí z pohodlí kočáru o několik týdnů později zeptal, jestli ji neznepokojuje, že nad obchodem, kam chodíme pro rohlíky, je napsáno “otraviny”, nikoliv “potraviny”.

Od té chvíle jsem si v podstatě souvisle četl až do osmnáctého roku života a moje láska ke knihám přetrvala dodnes, byť už zdaleka nejsem tak vášnivým čtenářem jako tenkrát; můj tehdejší přístup k literatuře myslím ilustruje okamžik, kdy jsem coby patnáctiletý jinoch zahloubaný do Utrpení mladého Werthera vyrazil venčit našeho kokršpaněla a teprve po dvaceti minutách procházky si uvědomil, že jsem sice stihnul zhltnout 20 stránek, ale pes jaksi zůstal zapomenutý doma.

Dnes je na čtení bohužel mnohem méně času, což mi nebrání pořizovat si stále nové a nové knihy s tím, že si je přečtu jednou, až budu mít čas. Když se střízlivě podívám na tu hromadu, kterou mám jenom na nočním stolku, obávám se, že se budu muset dožít cca jedenapůlnásobku průměrného větu, abych to všechno stihnul. Druhou možností je samozřejmě milosrdná smrt, až mě ta hromada jednou spícího zavalí.

Leckdo mi doporučoval pořízení elektronické čtečky, ale ohledně knih já zůstávám konzervativní. Od dětství jsem byl zvyklý, že jídlo se dojídá a knihy dočítají. Dodnes mám problém knihu odložit, když mě nechytne ani na padesáté stránce. Vypracoval jsem si tedy strategii, která mě knih nevalné úrovně snadno a jednoduše zbaví; nezáživnou knihu odnáším do napuštěné vany a horká voda spolu s banalitou textu bezpečně způsobí usnutí do deseti minut a pád svazku až na dno ke gumové kačence. Nechávám ji tam pro jistotu do druhého dne, aby bylo jisté, že už nebude možné se k textu vrátit. Dělat tohle s Kindlem, asi by se mi to docela prodražilo.

Takže chci papírovou knížku, v podstatě jakoukoliv, gotickej román, současný verše nebo životopis Belmonda. V nejhorším ji utopim.

Sdílejte obsah s přáteli